červenec 2008

Nejnovější Windows mají za sebou už kus života. Za tu dobu byla opravena spousta chyb, některé další vznikly a opojení z průhledných oken mizí jako nelegální soubory na rapidshare:-) Osobně Visty používám cca rok a jsem s nimi spokojen. Tento článek ale bude spíše o tom, co mi na Windows Vista nejvíce vadí a chybí. Jen doplním, že od napsání prvního článku o tomto systému se staly dvě podstatné věci. Vyšel ServicePack1 a rozšířil jsem paměť na 2GB.¨

 O Vistách se často hovoří jako o žroutech výkonu. Pravdou je že jsou náročnější než XP, ale to je vzhledem k rozdílu šesti let pochopitelně. Mnohé zarazí především spotřeba paměti RAM, kdy si bez problému vezmou 800MB. Dlouhou dobu jsem je provozoval s 1GB RAM a je pravdou že při práci s více programy (6 a  více) najednou docházelo k citelnému zhoršení odezvy a disk se prakticky nezastavil (kolikrát ale potřebujete tolik programů najednou). Ale i při běžné práci disk pracoval v podstatě neustále, což mu (ani baterii) na životnosti nepřidá. Po rozšíření na 2GB (což je dnes u nových pc standard a vypnutí odkládání na disk jsem se s podobnými problémy nesetkal (snad jen Google Earth po delší práci zahlásí nedostatek paměti, ale pokračuje dále bez problému). Koneckonců rozdíly mezi 1GB a 2GB najdete v mém předchozím článku.

Asi nejslabší stránkou nových Windows je průzkumník. Pominu li to, že mi cca 1krát týdně spadne, největší problém je při kopírování souborů, ať již v rámci HDD nebo přes síť. I když se situace po instalaci SP1 výrazně zlepšila, někdy se prostě doba kopírování počítá a počítá a počítá (hlavně v případě mnoha malých souborů). Taky se někdy stane, že se při přístupu do osobní složky přes profil uživatele zobrazí jiné soubory než při přístupu přes C: -> Users -> mujProfil (což dokáže dost naštvat a zdržovat). Zatím se mi nepodařilo vysledovat kdy tomu tak je. Naopak musím Visty pochválit za prioritizaci práce s diskem, kdy můžete v pohodě kopírovat soubor, pustit antivirus a bez problému pracovat s dalšími programy (což šlo v XP dost těžko). Poslední věcí Průzkumníka, kterou bych rád oželel je vytváření náhledu souborů na přenositelných mediích. Např. po otevření DVD s 30 díly seriálu trvá cca minutu, než Windows vytvoří náhledy a v té době je DVD prakticky nepoužitelné. Naštěstí lze tvorbu ukončit kliknutím na křížek, ale dělat to pokaždé po vložení…

Dá se říct, že práce se síti je ve Vistách velmi povedená. Ovšem i zde se najdou výjimky. Asi nejhorší je, že pokud se odpojím od LAN a hned po tom zapnu WLAN, dojde k okamžitému pádu systému. Jestli je to chyba Windows nebo ovladačů netuším. Další problematickou věcí jsou Wi-Fi sítě s vypnutým vysíláním SSID a šifrováním WPA2. K těm se Visty dokážou po odpojení připojit až po restartu (teoreticky by mělo jít ruční připojení, ale moje zkušenosti jsou opačné).

Jabber. Pro někoho téměř posvátné slovo, pro jiné pouze další z neznámých pojmů, jimiž se to na internetu jenom hemží (a vzhledem k plánovanému spuštění jabber serveru na Signaly.cz bude množit ještě víceJ). Pro ty z Vás, kteří patříte do druhé skupiny, je určen tento článek (a snad i pár dalších).

Stručně řečeno, Jabber (čti džebr) je něco jako ICQ. Umožňuje zasílání zpráv, souborů a mnoho a mnoho dalšího. Za jeho největší výhodu bývá považována otevřenost, což znamená, že si každý může (neznamená umí) napsat vlastní program na chatování a vše co s tím souvisí (např. najit chyby, opravit bezpečnost). Na druhou stranu z toho plyne obrovské množství programů různé kvality a podporou různých funkcí, které může především začátečníka odradit.

Pokud patříte mezi technické fandy, které baví nahlížet pod pokličku, pak věřte, že většina online komunikace se skládá z 3 části:

1)      Klienta. Do toho píšete své vzkazy, prohlížíte si kontakty, upozorňuje vás na blížící se narozeniny. Takovým klientem je např. známe ICQ, pro Jabber jich existuje nepřeberné množství, například Psi, Gajim, Miranda.

2)      Protokolu. Ten má na starosti přenos dat mezi 2 počítači. A přesně to je Jabber. Mimochodem, víte, že protokol ICQ se jmenuje Oscar?

3)      Serveru. To je počítač, přes který proudí vaše data ke kamarádovi a naopak. Na rozdíl od ICQ které používá jeden server pro všechny, Jabber běží na několika stovkách serverů a je tedy mnohem odolnější na výpadek¹⁾. Takový Jabber server si může každý z vás spustit při troše zkušeností a dobrém internetovém připojení doma.

Názorný příklad komunikace dvou lidí jsem našel na Wikipedii:

Uživatelka julie@kapuletova.cz si chce povídat s uživatelem romeo@montek.com. Julie má účet na serveru Kapuletova.cz a Romeo na Montek.com. Když Julie napíše zprávu a pošle ji Romeovi, provede se několik akcí:

1. Jabber klient Julie pošle její zprávu serveru Kapuletova.cz
   • Pokud je Montek.com blokován, zpráva je smazána
2. Server Kapuletova.cz otevře spojení k serveru Montek.com
3. Server Montek.com doručí zprávu Romeovi
   • Pokud je server Kapuletova.cz na Montek.com blokován, zpráva bude smazána
   • Pokud není Romeo právě připojen, zpráva se uschová a bude doručena později

Jabber ID

Jabber ID (zkráceně JID) je vaše přihlašovací jméno se kterým se přihlašujete k Jabber serveru. Na první pohled se podobá emailové adrese (kterou může a nemusí být).

                Příklad JID: kuchi@jabber.cz

První část (před znakem @) je vaše jméno či přezdívka a může obsahovat i písmena s diakritikou. Druhá část říká, ke kterému serveru se přihlašujete.

Kolik sítí vidíš, tolikrát jsi Jabberem

Velkou výhodou Jabberu jsou tzv. transporty. Ty umožňují využívat různé služby, které samotný Jabber neposkytuje. Jedná se například o připojení do sítě ICQ (vidíte své kamarády v Jabber klientovi), MSN, zasílání SMS, sledování TV, ukládání souborů atp. Bohužel většinou platí, že co Jabber server, to jiné transporty.

1) v případě výpadku jednoho jabber serveru jsou nedostupné pouze ty kontakty, které se k tomuto serveru připojují. Pokud je to zrovna ten váš, máte smůlu a nepřipojíte se. Nic vám ale nebrání přihlásit se k jinému serveru.

V poslední části seriálu o Windows Live se podíváme na nejmladší službu (tedy alespoň z pohledu českého uživatele). Zároveň se jedná o službu z mého pohledu nejpraktičtější a nejlépe využitelnou.

Domovskou stránku SkyDrive, webového úložiště nabízejícího 5GB místa pro vaše data, naleznete na skydrive.live.com. Myšlenka není nijak nová, stránky s podobným zaměřením rostou na internetu jako houby po dešti. Není se co divit, kdo nesdílí nějaké data, jako by ani nežil. Po přihlášení vás přivítá stránka se složkami rozstřiženýma do několika kategorií (osobní, sdílené, veřejné). V každé kategorii si pak můžete vytvořit libovolné složky a v nich další složky a další a další. Vpravo je grafický ukazatel zobrazující kolik prostoru už máte obsazeno.

 Základní obrazovka po přihlášení

Nahrávaní souborů

Maximální velikost uložených souborů je omezená na 50MB, což může být dost málo např. pro domácí videa (upozorňuji, že ukládaní autorsky chráněného materiálu do jiných než osobních složek je trestné a v rozporu s pravidly služby). Navíc jak upload, tak download je poměrně pomalý, před měsícem jsem naměřil cca 160kB/s (pro rýpaly: testováno na dostatečně rychlém připojení). Pokud nepoužíváte Internet Explorer, lze soubory nahrát pomocí standardního webového formuláře (maximálně 5 souborů najednou). Bohužel chybí jakýkoliv ukazatel stavu uploadu, zato si ale můžete krátit čas jednoduchou flashovou hrou.

 Nahráváni v „neIE“ prohlížečích

 Uživatelé IE můžou po nainstalování ovládacího prvku ActiveX využívat funkce „táhni a pusť“ známe z Windows. Stačí vybrané soubory přetáhnout na vyznačené místo na stránce a pak najednou odeslat. Tentokráte se zobrazuje stav uploadovaných souborů. Bohužel ani tímto způsobem nenahrajete najednou celý adresář.

 Nahrávaní souborů v IE

Správa souborů a složek

Při procházení složek se zobrazuje panel s možnosti práce s adresářem.  Umožňuje např. zvolení zobrazení, smazání složky, nahrání nového souboru či změnu oprávnění přístupu ke složce. To je asi největší výhoda SkyDrive v porovnání s ostatními podobnými službami. Bohužel, oprávnění se nastavuje pomocí Live ID, které má u nás málokdo. Samozřejmostí je přidání popisu k jednotlivým složkám i souborům.

Možnosti zobrazení složky

Nastavení přístupových práv

SkyDrive nabízí mnoho prostoru pro zlepšování. Velmi užitečná by mohla být například podpora připojení prostoru jako dalšího disku ve Windows, propojení s Messenger a sdílení složek offline, vylepšený upload souborů, větší rychlost stahování, zrušení omezení max. velikosti souboru či celkově přehlednější rozhraní. Ale i tak určitě stojí za to jej vyzkoušet.

Registrace Windows Live ID

Pro využívání všech služeb je potřeba mít tzv. Windows Live ID. To získáte například na www.coolhotmail.cz . Registraci doporučuji provést  v IE, někdy se povede i v ostatních prohlížečích, někdy ne. Samotný Messenger registraci provést neumí, pouze přesměruje na webové stránky.

3, 2, 1 začínáme

Všechny programy z rodiny Live se instalují pomocí tzv. Live Instaler. Ten můžete najít např. zde, stačí pouze zaškrtnout programy, které chcete nainstalovat. Pochopitelně později můžete přidat/odebrat další.

Po instalací se Messenger spustí, stačí vložit Live ID a heslo, nastavit jejich zapamatování případně automatické přihlašování a jste online. Přidávání uživatelů je podobné tomu z ICQ, stačí vyplnit kamarádovo ID, případně ještě telefon, adresu atp. Přidávaný kontakt nemusíte žádat o autorizaci a hned jej máte v kontakt listu. Pokud si naopak přidá někdo vás, zobrazí se vám informace s možností určení, zda vás dotyčný uvidí online nebo ne. Samozřejmostí je nastavení osobní zprávy, která se zobrazí ostatním uživatelům. Spíše zajímavou než praktickou možností je použití názvu aktuálně poslouchané skladby jako osobní zprávy. Posílání zpráv/soboru či tvorba skupin je stejná jako v ostatních IM, proto se podívejme na ostatní funkce.

Jednou z prvních věcí, které si můžete všimnout, je zobrazování reklamy. Ještě nedávno ji bylo možno legálně odstranit (legálně != jednoduše), našel jsem však článek z konce roku 2007 kde Microsoft upozorňoval na protiprávnost tohoto kroku.

Pokud se vám nelíbí základní vzhled Messengeru (laděný do barev Windows Vista), není problém vylepšit jej pomocí stovek skinů dostupných na internetu. Zde se taky skrývá jedno překvapení, a to možnost sdílení vzhledu konverzačního okna s kontaktem (lze samozřejmě vypnout). Pro někoho možná zajímavá věc, mě spíše otravuje. Samozřejmostí je možnost zvolit si avatar.

Zajímavou možností je sdílení libovolné složky s kontakty. Na první pohled velice jednoduché a praktické. Bohužel nelze nastavit jednotlivá oprávnění (druhý uživatel může soubory číst, přidávat i mazat) a navíc soubor/adresář se musí do sdílené složky nakopírovat, což zabírá místo na disku a zdržuje. Microsoft také nevyužil možnosti (snad v budoucnu) propojení Messengeru se SkyDrive a pro sdílení musíte být neustále přihlášení. Na škodu by nebyla ani integrace sdílení pomocí Messengeru do Windows.

Další vychytávkou je možnost požádat o vzdálenou pomoc vašeho kamaráda (to lze samozřejmě i bez Messengeru ale pokud jste za NAT (většina uživatelů), není to tak jednoduché), předat mu řízení vaší plochy a nechat ho opravit váš pc. Pokud by náhodou váš „pomocník“ začal provádět nekalou činnost, stiskem jedné klávesy ho odpojíte.

Zajímavou funkcí je možnost přidat si do seznamu kontaktů např. encyklopedii Encarta (encarta@botmetro.net) mezi kontakty a posílat jí dotazy na které vám ihned odpoví. Pochopitelně pouze v angličtině. Podobné služby nabízí např. BBC a spousta dalších. Navíc si můžete sami něco podobného vytvořit a váš kamarád, kterému sdělíte tajnou otázku, se dozví např. to, kde jste.

Rozšiřujeme Messengeru obzory

Pro Messenger existuje množství doplňku, jedním z nejužitečnějších je Messenger Plus! Live. Ten není dostupný v češtině, avšak jde  do českého Messengeru bez problému přidat. Umožňuje např. zobrazovat jednotlivé okna konverzace pomocí tabu, ukládat historii v html, skriptovat, přidávat rozšíření podobně jako do Firefoxu atp.

Messenger bez Windows

Mnoha uživatelům by mohla vadit provázanost Messengeru s Windows. Naštěstí existují možnosti jak být online i bez „Oken“. Jednou z nich je program aMSN, který existuje jak pro Linux, tak pro MacOS, FreeBSD, Windows a díky GPL licenci prakticky pro všechny ostatní platformy. Umožňuje spoustu věcí z oficiálního klienta včetně video hovorů, správy kontaktů atp.

Do budoucna má Microsoft v plánu přidat podporu nejen pro Yahoo! Messenger, ale i pro G-talk a ICQ. Jak to však všechno dopadne je ve hvězdách (a Redmondu:-))