Předpokládám, že časopis Milujte se! mnozí z vás znají. V čísle 7/2008 jsem narazil na zajímavou verzi (ne)manželského slibu. Článek, u kterého byl přiložen upozorňoval na rozdíly mezi manželstvím křesťanským, státním a bydlením na hromádce. Bohužel autoři použili formu, kterou my křesťané tak často kritizujeme na ostatních mediích.
Nejdříve onen (ne)manželský slib:
Já, ...... beru si tebe, ...... , za partnerku pro společné bydlení, společné lože a snad i společné účty. Vyhlídku, že takové uspořádání bude fungovat, nepokládám za moc reálnou; vždyť proto jsem se také rozhodl se s tebou neoženit. Zkusme to! Neznáme se vzájemně natolik, abychom přijali trvalý závazek, ale rádi spolu spíme. Mé rozhodnutí je založeno na hormonech, ekonomických úvahách a vhodné příležitosti. Vyhrazuji si právo, přestane-li mi toto uspořádání vyhovovat, tě v kteroukoli dobu a z jakéhokoli důvodu opustit, a nebýt za to nikomu odpovědný.
Zůstanu s tebou, dokud mě budeš zajímat a uspokojovat mé potřeby, nebo dokud se neobjeví někdo vhodnější. Jelikož totéž očekávám od tebe, chci si od tebe zachovávat určitou citovou distanci – a rozhodne-li se kterýkoli z nás odejít, nebude to tolik bolet.
Také mi to usnadní rychlý vstup do podobného uspořádání s někým jiným. Jestliže vážně onemocníš nebo se zmrzačíš nebo ukáže-li se, že by tvé hlubší potřeby příliš vysávaly mou citovou energii, pokusím se s tebou zůstat jistou slušnou dobu, abych nevypadal jako sobec, ale pak tě pravděpodobně opustím a už se nebudu ohlížet nazpět.
Od tebe očekávám totéž.
Selže-li nám antikoncepce, pak se buď vezmeme z pocitu viny nebo studu, nebo jeden z nás odejde: vždyť neví, zda by ten druhý byl dobrým rodičem. Možná také dáme své dítě zabít, abychom neporušili posvátnost své osobní svobody. Ostatně výchova dětí si žádá oddanost a odpovědnost, tedy právě to, čemu se chceme vyhnout, když spolu chceme žít neoddáni.
Uvědomuji si, že kdybychom se časem přece jen rozhodli učinit vzájemný veřejný závazek, pak naše nynější rozhodnutí žít spolu před tímto závazkem významně snižuje naše šance na úspěšné manželství (promiň, to slovo jsem řekl nedopatřením).
Cítím se lépe, když jsem ti to všechno poctivě řekl. Doufám, že také ty se cítíš lépe, když jsi to všechno slyšela. Je dobře, že si ani jeden z nás nedělá žádné iluze.
Tuto formuli na základě třiceti let v pastoraci i přesvědčivých statistik navrhl Rev. Samuel Pascoe
Doslovná citace z http://www.milujte.se/storage/dalsi/milujte-se-2008-7.pdf
Začněme pěkně od konce. Rev. Samuel Pascoe. Kdo to je? Seznam vyhodí pouze odkazy na (ne)manželský slib, zato Google přináší zajímavější informace. Zjistíme, že Samuel C. Pascoe se dlouhodobě věnuje manželství, je ženatý, má 3 syny a působí na Floridě. Na této stránce ovšem najdeme informaci, že „A priest has been stripped of his clerical credentials for having an inappropriate relationship with an adult woman church member, parish officials said Monday“ (Kněz (Samuel C. Pascoe) byl zbaven jeho pověření pro nepřiměřený vztah s farnicí). Pokud by to byla pravda (což já posoudit nedokážu), vrhá to poněkud jiné světlo na to, co sám hlásá (káže vodu, pije víno) - ztrácí důvěryhodnost. Pokud by to byla pravda. Na stejné stránce totiž nalezneme spekulaci, že za jeho odvoláním stojí nesouhlas s „the denomination's increasingly progressive interpretation of Scripture and its growing acceptance of homosexuality „ (rostoucí akceptace homosexuality v Episcopal Church – název církve). Názor si každý udělejte sám.
Dále mě zaujalo spojení „přesvědčivých statistik“. Bohužel nikde nebyl uveden zdroj přesvědčivých statistik (byť netvrdím, že neexistují, nabízí se však otázka výběru vzorku, atp). Ovšem v uvedeném kontextu mi to přijde stejné jako další oblíbené (byť nic neříkající) a často používané pojmy: naprostá většina (kolik to je), mnoho lidí (více nebo méně než naprostá většina), všichni si myslí (ukažte mi, na čem se opravdu všichni shodnou), proti proudu (co to je ten proud), je všeobecně známo, je zřejmé, větší než malé množství, nemá smysl dokazovat (kéž by), odborník který si nepřeje zveřejnit své jméno, kamarádův známý, mám vysokou školu – ty ne, … Prostě tvrzení, které má dodat známky důvěryhodnosti pro ty co se nezamyslí, ale ve skutečnosti nám bez kontextu s konkrétními fakty (čísla, osoby) nic neřeknou.
A teď to nejvíc zarážející. Text jsem pochopil jako argument varující před nesezdaným soužitím (pokud to bylo jinak, můj článek ztrácí smysl). Ponechme stranou, jestli statistiky existují a jak jsou přesvědčivé. Se stejnou logikou jako je psán tento článek a s velmi podobnými argumenty lze bez problému napsat článek naopak varující před vstupem do manželství. Stačí si vzít počet rozvodů a jejich příčiny. Nikdo jistě nepopírá, že rozvod mimo jiné přináší i psychickou zátěž a ujmu. Ale vždyť u nás se rozpadá každé druhé manželství (dle ČSU máte 49% nebezpečí velké psychické ujmy). Pokud se navíc podíváme na příčiny rozvodů, není problém sestavit „skutečnost odrážející“ manželský slib (vycházel jsem z dat pro roky 2003-2005, důvody muže):
Já, ...... beru si tebe, ...... , za manželku pro společné bydlení, společné lože a společné účty. Vyhlídka, že takové uspořádání bude fungovat, je 50 na 50; Zkusme to! Neznáme se vzájemně natolik, abychom měli šanci na trvalý svazek, ale rádi spolu spíme a ty 3 – 4 roky to nějak vydržíme. Mé rozhodnutí je založeno na hormonech, ekonomických úvahách a vhodné příležitosti. Vyhrazuji si právo, přestane-li mi toto uspořádání vyhovovat, tě v kteroukoli dobu a z jakéhokoli důvodu opustit, a díky předmanželské smlouvě nebýt za to nikomu odpovědný.
Zůstanu s tebou, dokud mě budeš zajímat a uspokojovat mé sexuální potřeby, nebo dokud se neobjeví někdo vhodnější. Jelikož totéž očekávám od tebe, chci si od tebe zachovávat určitou citovou distanci.
Možná tě opustím jenom tak, bez důvodu a půjdu štěstí hledat jinam. Od tebe očekávám totéž.
Selže-li nám antikoncepce (pro křesťany PPR), možná také dáme své dítě zabít, abychom neporušili posvátnost své osobní svobody. Ostatně výchova dětí si žádá oddanost a odpovědnost, což já nechci.
Uvědomuji si, že kdyby časem přece došlo k rozchodu, pak naše nynější rozhodnutí uzavřít spolu manželství vše jen ztíží.
Cítím se lépe, když jsem ti to všechno poctivě řekl. Doufám, že také ty se cítíš lépe, když jsi to všechno slyšela. Je dobře, že si ani jeden z nás nedělá žádné iluze.
Zdá se vám tenhle text poněkud vedle? Ano, on je. Stejně jako ten v Milujte se. Co je to statistika? Věda, která z velmi nepřesných čísel (kolik lidí uvádí do dotazníku jen pravdu) děla velmi přesnými metodami další velmi nepřesná čísla (která nic nezaručují).
PS: Cílem článku není shodit časopis (což by na příkladu části jednoho článku bylo pěkně divné), práci jeho redaktorů či svátost manželství. Ale pouze upozornit na nutnost zamyslet se nad tím co čteme (i v případě křesťanských periodik či výroku duchovních), jak argumentujeme, jak si ověřujeme informace a jak lehce přejímáme něčí názor. Naopak jsem rád, že takové časopisy vycházejí, umožňují mi totiž získat pohled na věc z více úhlu a tím si utvořit vlastní názor.
PSS:-)) Dlouho jsem přemýšlel jaký dat tomuto článku název. Nic lepšího mě nenapadlo…
Není tomu tak dávno, co monopolní Microsoft vydal svůj nejnovější operační systém splňující veškeré směrnice EU. Natěšen sliby marketingových mágů a logem 12ti hvězdiček, vydal jsem se pln očekávání do nejbližšího IT shopu.
Prodavač mě potěšil možností vybrat si z 8 druhu krabiček nejrůznějších tvarů a barev od různých výrobců. Trochu mě sice zarazilo, že ani na jedné nebylo ono slavné okenní logo, ale na tom přece operační systém nestojí. Další radost mi způsobila přítomnost pouze 512MB flash disku namísto několika gigabytového DVD. Že by softwarový gigant konečně zapracoval na optimalizaci? Celý natěšený spouštím počítač a během bootování marně hledám návod. Místo něj nacházím pouze jakýsi seznam 4096 výrobců a prodejců návodu, u kterých je třeba jej objednat. No co, XP a Visty jsem taky nainstaloval bez problému.
První náznak budoucích problému přichází brzy. Na obrazovce svítí výzva, ať stiskem čísla vyberu, od které firmy chci instalovat ovladač klávesnice. Klávesnice bohužel bez ovladače nefunguje, vše naštěstí vyřeší předpisový EU-odpočet 1024s po jehož uplynutí se automaticky vybere náhodná možnost. S tou ovšem moje klávesnice nefunguje a tak nezbývá než vyčkat 16s na automatický restart. Na počtvrté naštěstí náhodná možnost vybrala správně a já můžu za hodinu od začátku instalace pokračovat volbou písma, které bude instalátor používat. Dále stačí vybrat název operačního systému z 32 autorsky chráněných možností (cena jednoho výběru již v ceně OS) či dodat další na disketě (hned po tom co si vyberu ovladač disketové mechaniky) a jeho logo (zvlášť zajímavý je model zamřížovaného okna, za kterým sedí tučňák cpoucí se nakousnutým jablkem). To se ovšem zobrazí až poté, co si ze 4 grafických prostředí vyberu to pravé. Potěšen dosavadními úspěchy se prokousávám volbou souborového systému (naštěstí už v grafickém kabátku), výběrem ovladače pro myš a pevný disk.
Po 4 hodinách usilovné práce na mě vykoukne uvítací obrazovka s možností volby skutečné uvítací obrazovky (8 možností), na které dostávám informací, že operační systém jako takový prakticky nic neumí. Veškeré potřebné programy jdou však jistě najit na internetu. Jenže ouha, ono nepoužitelné modré E, které je použitelné maximálně tak na stažení Opery či Firefoxu není přítomno. Nevzdávám se a oblíbený prohlížeč stahuji na druhém PC vybaveném monopolními Windows XP. Během stahování si všímám smutku kamaráda, který musí žít pod diktátem monopolní firmy a mít nainstalované nejen IE, ale i Windows Media Player, Poznámkový blok a dokonce Průzkumníka. Zde pomůže pouze 32% svěcená voda v objemu alespoň 2048ml (ještě že němá Visty, tam je již za potřebí 64% o objemu 4096ml)
Instaluji prohlížeč. Jenže ouha. Výrobce mé síťové karty je zrovna ve sporu s Microsoftem a tak jeho ovladač není v seznamu. Nepotěší ani fakt, že síťová komunikace je ukryta hluboko v jádře a je třeba ovladač zavést již při instalaci (což bych se dozvěděl ihned na straně 2048 návodu od firem, které nejdříve uvádí obsah příručky a až pak smluvních ujednání, či na straně 2047 u firem, které obsah tisknou na konci). Nezbývá, než zakoupit novou síťovou kartu a instalaci provést znovu. Tentokrát instalátor vybral ze všech 128 ovladačů klávesnice ten správný hned na po sto dvacáté páté, a já tak můžu za den a půl neustálých restartů nejen znovu vybírat souborový systém, ale taky platit nový poplatek OSA za druhý výběr názvu OS.
Pomalu zjišťuji, že tudy cesta nevede, vracím se k časem osvědčeným a vylazeným Windows Vista (nyní stahovaného pod přezdívkou Windows 7). Snad si spravím chuť tím novým Audi, jen doufám že od všech výrobců vyberu ten správný motor, převodovku, navigaci, sedadla, rádio, lak, světla, žárovky, pojistky, kola, ...